Vánoce

Už je po tom humbuku, po tom svátečních chaosu! Neuvízla vám kapří kost v krku? Nechte mě hádat…měli jste kuřecí řízek, že? Já to věděla. Doufám, že jste to všechno přežili ve zdraví. Hlavně v tom duševním. Je to zvláštní, ale tenhle kus jsem chtěla napsat ještě dřív, než vzniklo jméno samotného blogu. Než padlo ono rozhodnutí, že UŠI založím. Jsem švihal, já vím, ale jinak by bylo hrozná nuda, ne?

Zdroj: http://i.huffpost.com/gen/2426324/images/o-SAD-CHRISTMAS-DOG-facebook.jpg

"27"

27? Co to jako má bejt? Dvacet sedm knih? Dvacet sedm citátů? Nebo dvacet sedm kluků, se kterými jsem něco měla? Ne! Je to mnohem jednodušší. Tedy, doufám!

Zdroj: https://c2.staticflickr.com/2/1272/1353501435_a857532188_b.jpg

Změny, proměny

Ať chceme nebo ne, nemáme rádi změny. No, když se nad tím zamyslím, tak je nemají rády ani zvířata. Jen si vemte dinosaury. Ty jedna malá změna klimatu doslova a do šupiny vyhladila. Takže se není čemu divit, že ani my se nevyrovnáváme se změnou našeho zaběhlého rytmu snadno.

Zdroj: https://hbr.org/resources/images/article_assets/2014/11/NOV14_18_1030_73224060.jpg

#10 Superhrdinů, které nám dal komiksový svět "part two"

Tak a tady máme pokračování. Už bylo na čase, že?!?

Zdroj: https://onereviewerinamillion.files.wordpress.com/2013/11/marvel_vs_dc_commission_by_bennyfuentes-d5mh97g.jpg

#10 Superhrdinů, které nám dal komiksový svět "part one"

Kdo je to superhrdina? Zeptali jste se na to někdy někoho? Protože už v antickém Řecku jednoho nebo dva měli. Ano, měli. Byl to provařenej Héraklés. Kdo z vás prožil valnou většinu svého dětství v 90. letech, tak si vzpomenete na seriál Herkules s Kevinem Sorbo. Jo! Já vím! Je to k nevíře. A ještě větší pecka je Xena, která mu sekundovala na televizních obrazovkách. Ale já mám pod pojmem superhrdina na mysli někoho úplně jiného. Někoho, kdo zaplňoval stránky komiksů a díky komu se vybudoval dokonalý pop kulturní svět.

Zdroj: http://www.zoom-comics.com/wp-content/uploads/2011/01/marvel-super-heroes.jpg

My Art… London… part two

Právě se rochním ve stránkách Šepotu podzemí od Bena Aaronovitche a s dekadentní, rozkošnickou radostí si představuju místa, po kterých jsem chodila, a po kterých kráčí Peter Grant. Znovu upadám do londýnské euforie. Zavřu oči a najednou jsem před Portobello Road a mířím na proslulé trhy. Co na tom, že to byla hlavně veteš. Občas se tam najde i nějaký ten poklad. A co potom procházky podél Temže, kdy vám vítr cuchá vlasy. Prostě DOKONALOST!

Photo by: UŠI

Fetišismus na 100 způsobů aneb každý máme nějakou úchylku

Určitě se shodneme na tom, že každý z nás má pro něco slabost. V životě každého z nás existuje něco, co z něho dělá malé šílence. Jsou to naše úchylky. Drobné, ale i monstrózně velké. Nebudu jich samozřejmě vypisovat všech sto a více, ale pokusím se vypíchnout některé, které jsou mě nebo lidem v mém okolí nějakým způsobem blízké.

Zdroj: http://data.whicdn.com/images/16832580/Dylan-s-candy-bar-New-York--9-_large.jpg

Určitě do této kategorie úchylek patří i obsesivní touha sbírat absolutně cokoliv a prostě si syslit. Známky, kaštany, kartičky, knížky, cédéčka (napsaný to vypadá fakt divně). A tak!

Měl bys vědět, že jsem šílená

Drahý,

musím ti něco říct. Měl bys vědět, že jsem šílená. V Hlavě XXII. se sice říká, že pokud o sobě prohlásíš, že jsi šílenec, tak jím nejsi, ale pravda je jiná. Protože já opravdu šílená jsem.

Kde bych začala?

Víš, když uklízím, tak zachraňuju pavoučky. Pavučiny vymetám, až když vypadají, že je nikdo nepoužívá.

Drahý, tajně tancuju v koupelně, když si večer čistím zuby.

Ráda čichám ke knihám. Starým i novým. A co hůř? Syslím si knížky. Nemůžu chodit do knihovny. Představa, že ta úžasná knížka nebude v mé knihovně, mě lehce přivádí k šílenství.

Zdroj: https://s-media-cache-ak0.pinimg.com
/236x/d5/85/1f/d5851f85beee1cdc01390618fc822250.jpg

Kupuju si pohledy, který nerozesílám. Používám je jako záložky do knih.

Mám svůj oblíbený hrnek na kafe, který je jen a pouze na to kafe.

Miluju v autě poslouchat muziku nahlas. A tím nahlas myslím opravdu nahlas. A do toho si zpívám. Třeba s Freddiem Mercurym (nebo s někým jiným. Podle toho, co mi hraje za CDčko).

Drahý? Stále jsi s křikem neutekl a čteš tyto řádky?

Někdy se u mě projeví nepochopitelný pocit viny. To bude ta latentní židovka ve mně. Vím, je to absurdní, ale já si prostě nemůžu pomoct.

Drahý, miluju kostry. Absolutně se jich nebojím. Naopak, fascinují mě. Miluju Mrtvou nevěstu Tima Burtona (protože je kostra, ne protože je nevěsta).

Drahý? Miluju i tebe.

Musím se ti přiznat ještě k tomu, že miluju turbulence. Nikdy jsem se jich nebála. 

Ano, vím. 

Jsem zvrácená. Pořád mě miluješ?

Drahý, občas se bojím, že dopadnu jako Hadley. I když ona na tom tak zle nakonec nebyla, ne?

Tvá Šílená Intelektuálka

Zabiják Joe donutil diváka, aby se zamyslel, nebo aby začal přemýšlet?

Otevřel se nový svět, který ani zdaleka nepřipomíná onen mytický americký sen. Najednou je před vámi surovost Dallasu 90. let a bezútěšnost několika generací. Jste buď vítěz, nebo poražený.

Zdroj: https://media.super.cz/images/gallery/0000000015991065/05fspFeTB7j49w7ZMIPRvw/
56c43756c1999687247f0500-174035?size=539

Stín větru

Světoznámý román Stín větru po svém uvedení rozpoutal mezi svými čtenáři hotové šílenství. Kdo si knihu nepřečte, neuvěří tomu, ale tenhle příběh vás strhne a naprosto dostane. 

Z příběhu jedné knihy se vyklube příběh veliké lásky a utrpení hodný antické tragédie.

„…snad to byla náhoda či její vznešený příbuzný – osud, ale v té chvíli jsem věděl, že jsem si už svou knihu vybral. Možná bych měl spíš říct, že kniha si vybrala mě.“ str. 12

Knihomolův cyklus

Život je jeden velikej cyklus. Narodíme se a po nějaké době taky umřeme. Ale jsou i jiné cykly. Například měsíční cyklus od novu po úplněk. Ale existuje i něco jako knihomolský cyklus?

Zdroj: https://wallpaperscraft.com/image/library_staircase_room_light_wooden_39639_2048x2048.jpg

Slastné utrpení knihomolovo

Víte, jak Ron ve Vězni z Azkabanu Harrymu věštil z čajových lístků? Jeho slavné: „Budeš trpět, ale náramně si to užiješ!“ Tak tohle je něco podobného. Moje a možná i vaše knihomolská utrpení narvaná do sedmi bodů, ale na 100% je jich mnohem víc. 

Zdroj: http://nd06.jxs.cz/227/454/419b0f0690_98700641_o2.jpg

Když psi pláčou

Když psi pláčou je třetí a závěrečný díl trilogie příběhů o bratrech Wolfeových od australského spisovatele Markuse Zusaka.

„… to krátký štěstí bylo fuč, a pomaloučku, systematicky si mě začal cupovat smutek.“ str. 19

Tetovat či netetovat, to je oč tu běží!

Ano, vím, že to neumyju mýdlem. Ano, víš o tom, když ti to dělají. Počkej! Ono je to napořád? No jsem si jistá, že v krematoriu se toho jistě zbavíš. Nebo ne? Ale víš o tom, že lidé se tetovali už v pravěku? Takže napohodu.

Šílenství jménem „Moffat“

Jestli jste milovníky Sherlocka z produkce BBC nebo nejdéle vysílaného sci-fi seriálu Doctor Who, známého u nás jako Pán času, tak vám jméno Steven Moffat není cizí, a naopak z něj máte okamžitě osypky, mrazí vás v zátylku a začnete se klepat ze strachu, co si na nás zase připravil. 

Zdroj: http://i.imgur.com/2vSCHeU.jpg

Britská detektivní škola

Svět teď sice šílí po severských detektivkách, ale já jsem konzerva. Věčně věrná staré dobré britské detektivní škole. Nemůžu si pomoct, ale Angláni na to snad mají patent. Mám takový dojem, že už se rodí s talentem napsat dobrej detektivní příběh. A co víc, vytvořit naprosto dokonalýho detektiva.

Zdroj: http://www.studentpoint.cz/data/resized/files/klara-ganova/620x1000-d1d8-untitled-14.jpg

Vyznání II.

Chci, abys mě chtěl tak, jako já chci tebe.

Chci, abychom se spolu smáli, spolu usínali.

Chci, abychom spolu tančili za zvuku Moonlight Serenade.

Chci přestat chtít.

"My Art… My London… My World"

Londýn je městem netušených možností. Bezpočtu tajných zákoutí. Oázou pro kosmopolitu a rájem pro lovce fotek. I mně se podařilo chytit pár krásných kousků. Stačí tak málo. Jen se porozhlédnout kolem sebe a najednou se vám otevírá celý svět ve své pestrosti, barevnosti a naprostý úžasnosti.

Přehlížený modrý pár

Říká se, že ve dvou jde všechno tak nějak líp, než když jste úplně sami. Já nevím. Někdy je lepší, když to zvládne člověk úplně sám. Nicméně tihle dva jsou spolu. Lidé kolem nich chodí každý den do práce a z práce, a přesto si jich všimne jen málokdo, protože už se nějakou tu dobu nedíváme kolem sebe. A to je hrozná škoda. Neměli bychom zase začít objevovat, co je kolem kouzelného?

Moje pražské noci

Jsou dny, kdy mi můj pražský život opravdu chybí. Noční procházky podél Vltavy. Atmosféra velkoměsta a hlavně chvíle, kdy jen tak korzuju po Starém městě a dekadentně si vychutnávám pomyšlení na to, že zrovna v těchto místech kráčel i rabi Löw.

Zdroj: http://img19.rajce.idnes.cz/d1903/4/4098/4098801_f53c3acead8a1d58420b38c8767375b1/images/8a.JPG

Nejhorší pomsta spisovatelova

Ve světě knih a nekonečné fantazie jsou autoři, které milujeme a jsme schopni jim odpustit prakticky cokoliv. Dokonce i jejich zákeřnosti v podobě prznění našeho oblíbeného příběhu a trýznění postav.

Zdroj: https://c2.staticflickr.com/6/5830/20605020485_2bd1e52ce8_b.jpg

I když si nakonec u některých příběhů řeknete, že to tak opravdu mělo být. Někdy to tak zkrátka být zase nemělo a nemá.

#10 VÝZNAMNÝCH SPISOVATELŮ „part two“

Od chvíle, co jsem propadla kouzlu psaného slova, jsem toužila stát se spisovatelkou. Stejně tak jsem toužila poznat aspoň jednoho z těch, kteří mi dali možnost prožít dobrodružství, i když jsem v noci ležela v posteli pod peřinou a za rohem na mě nečekal drak, ani jsem pod polštářem neměla připravenou kouzelnou hůlku (co kdyby náhodou). Protože oni mi připravili nejednu bezesnou noc, nejeden okamžik, kdy jsem celý den nedokázala myslet na nic jiného, než na to jestli se dá Rhett a Scarlett zase dohromady, nebo jestli se Harrymu podaří zničit všechny viteály včas.

Zdroj: https://pixabay.com/static/uploads/photo/2014/10/04/11/49/typewriter-472850_960_720.jpg

Co je DOKONALOST?

Ať chceme nebo ne je pojem DOKONALOST něco totálně abstraktního. To, co přijde mně dokonalý, může připadat někomu jinému naprosto zbytečný. A přesto se dokážeme shodnout na tom, že jsou věci a hlavně okamžiky, který jsou naprosto dokonalý, a my na ně budeme vzpomínat tak dlouho, dokud nám nevypadají všechny vlasy a zuby, protože to dokonalý nám zůstane napořád.

Zdroj: http://www.fotoinstitut.cz/images/0010/001050_big.jpg

Tady je pár drobností, který přijdou dokonalý mě.

Základem všeho je VÁŠEŇ

Zkuste se zamyslet nad tím, co nás pohání dopředu a co nás dělá dobrými, ne skvělými v tom, co děláme? Je to VÁŠEŇ. Ať chceme nebo ne, tak to bez ní zkrátka nejde.

Důkazem toho jsou věhlasní kuchaři jako Heston Blumenthal, Jamie Oliver nebo Gordon Ramsay.

Zdroj: http://www.telegraph.co.uk/content/dam/business/2016/05/20/heston-B-large_trans++o8ye0hoV-WmjFcFRVLB90KL9izcyAXQhghEOALbdA1Y.jpg

#10 VÝZNAMNÝCH ŽEN SVĚTA

Co v dnešní době dělá ženu významnou? Co jí dělalo významnou před padesáti, sto nebo dvě stě lety? Jak určit, která je výjimečná a která není. Jednoduše. Nějak. Všechny jsme výjimečné a něčím pro někoho významné a důležité. Jsme matky, sestry, dcery, přítelkyně, manželky, babičky nebo jen kamarádky. A přesto jsou mezi námi takové ženy, které přeci jen vyčnívají. Uspěly ve světě mužů a dokázaly, že genderové rozdíly se dají bourat jako domeček z karet. Stačí jen fouknout.

Zdroj: http://sourcefed.com/wp-content/uploads/2014/12/world.jpg

Londýn, London … město snů a nekonečných možností

Na malou chvilku jsem se odmlčela, ale i tak jsem posílala drobečky z cest. Po dvou letech jsem se na kratičký týden vrátila do Londýna a musím se přiznat, že mi to rozhodně nestačilo. Jsem nenasytná. Chci víc Londýna, víc té úžasné atmosféry a víc těch lidí (když pominu dva buřtíky, co mě vysírali poslední den před odletem).

Vesaliovo tajemství

Strach a smrt obchází Barcelonu. A tajemství z minulosti se pomalu derou na povrch.

„Stezka domněnky je krátká a schůdná, ale nikam nevede. Naopak cesta pokusu je zdlouhavá a bolestivá, avšak dovede nás k poznání pravdy.“ Galén

Už se tu zase rok nic nebude dít

V sobotu skončil 51. ročník Mezinárodního filmového festivalu a ve Varech je zase úplně mrtvo. Je pravda, že rok od roku se stává festival větším a větším zklamáním, ale i sem tam nabízí možnost náhodné anglické konverzace se zatoulaným baťůžkářem. Už nebudou žádné besedy, ice tea ani napruzený lidi, co si stěžujou na to, jak jsou Vary přecpaný. No nevadí, ono se to za rok bude opakovat. Díky bohu za to!

Konec je na spadnutí

Už se to pomalu blíží. Konec festivalu. Za pár dní to zase utichne. Vary se stanou městem duchů a budou čekat na 52. ročník. Ale teď ještě ne. Teď to tu stále bují a žije. Nejen skandály, ale hlavně filmy a vášnivými diskuzemi nad tím, který je dobrý, který je skvělý a naopak, který na festivalovém plátně nemá co dělat. Nezapomínejte, že je to otázkou vkusu jednotlivce, ke kterému se pak přidává většina nebo menšina.

Ve Varech věrozvěsti nikoho nezajímají

Děti tenhle den absolutně nevnímají, protože už mají prázdniny, zato my, co pracujeme, jsme z něj nadšení. Nicméně samotnou podstatu svátku mají všichni na háku. Ano, máme. Místo toho jsme dnes jeli na festivalovou snídani a jen tak lehce korzovali po tradiční festival trase. Pár festivalových propriet nesmí nikdy chybět. Charakteristický klobouk mají prakticky všichni (ano, i já ho mám) a od loňska i tradiční filmová placka s Bageterie Boulevard.

Už se to začíná projevovat

První festivalový nápor lehce opadl a ukazuje se, že to letos lehce hapruje. Největším mínusem je absence oranžových ČEZ Panterů, kteří k festivalu zkrátka patří. Český rozhlas Radiožurnál letos vypustil svůj foto koutek a Vodafone pláž už taky není to, co bývala. Návštěvníci už se taky dostávají do značné fáze unavenosti. Ale nebudeme si přeci jen stěžovat, že ne? Dneska dorazil do Varů Jean Reno. To je prosím dobrá zpráva!

Zdroj: https://mandivo.files.wordpress.com/2014/10/wpid-leon12.jpg

Třetí festivalový den a jedno velké překvapení

Vary se dnes dostali do té správné fáze přecpanosti. Třetí den a je to tu hlava na hlavě. Mně to kupodivu nevadí a naopak mne to letos neuvěřitelně baví. Zase to tu na malou chvilku žije. Tepe to tu jako v aortě.

Již tradičně se objevil na trase Thermal – Pupp stříbrný muž a házel očkem po kolemjdoucích, kteří mu pro jeden nepatrný pohyb házeli drobné. Jediné, co mi chybí, jsou oranžoví panteři.

Déšť, móda, déšť, zkrátka Vary během festivalu

Nebyl by to festival ve Varech, kdyby nepršelo. A dneska tomu nebylo jinak. Dokonce to skončilo tak, že jsem se zakempila u Domu České televize, kde jsem si našla židličku a prakticky celou besedu si držela nad hlavou deštník. Ale i tak to byl krásnej a vyčerpávající den.

Ale od začátku, jo? Tady je slíbený ohňostroj. Předtím než jsme se ho dočkali, tak nám (myslím všechny, kdo chodí pravidelně na zahájení) Český národní symfonický orchestr zahrál slavné filmové melodie a odstartoval své vystoupení opravdu stylově. Víte jak? Hned v úvodu tam šoupli znělku od MGM. A pak spustili ty nejznámější filmové melodie. Tenkrát na Západě, Star Wars a nebo Takoví jsme byli (nebo Muž a žena?).

Druhá padesátka odstartovala

Červený koberec už pošlapaly slavné osobnosti, ale festival není jen o vyhlížení celebrit nebo honění lístků do kina. Kdepak! Já už několik let jen labužnicky korzuju, vychutnávám si tu kosmopolitní atmosféru kolem a dívám se kolem sebe. Protože i obyčejní lidé, co přijedou do Varů, jsou zajímaví.

Nejen během festivalu se snaží Vary žít kulturou. Není to sice Praha, ale to nevadí. Jeden místní podchod se začíná opět vylepovat. Zatím je tu malý nástin, ale podle všeho to bude pokračovat, tak uvidím zítra ráno.

Zítra to vypukne

Šílenci a Šílenkyně, zítra to vypukne. Začne 51. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, a protože budu relativně v centru dění, tak jsem si řekla, že bych Vám mohla dávat průběžné info o tom, co se kde šustne a co je aspoň trochu zajímavé nebo zvláštní.

Zdroj: http://www.kinobox.cz/data/clanky/galerie/11487/
540x0x0/karlovarsky-festival-oceni-jirinu-bohdalovou-ve-znelce-vystoupi-zdenek-sverak-5.jpg

My Art "part. one" My Art... My Heart… My World…

Dneska mě přemohla povznesená poetická nálada a konečně jsem si sedla k fotkám, co si fotím jen tak pro radost. Tady je ochutnávka pěti krasavic. A protože mi u toho hraje In The Mood, tak jsem to všechno hodila do černobílé.

Pražské snění

Na Újezdě je malé kouzelné Vetešnictví, kde se dají najít neuvěřitelný poklady. Od obrovskýho loďáku na mrtvolu až po staré zaprášené známky. No a já tam chodila a slintala u výlohy na tohohle fešáka a v duchu se viděla, jak s ním fotím svět kolem sebe a přitom zaznamenávám příběhy, které se staly nebo by se mohly stát.

To zkrátka nevymyslíš

Jsou okamžiky, kdy se vám něco přihodí a vás by ani ve snu nenapadlo, že se něco takového opravdu může stát. A ono se to stane. Chyba v MATRIXU! (stará hláška, ale pořád skvělá)

Bydlení mezi sexshopy

Když jsem v prváku na magistru změnila své bydliště v Praze a přestěhovala se z jednoho břehu Vltavy na ten druhý propadla jsem kouzlu Smíchova (ano, Smíchov má své kouzlo – pamatujte, že všechny cesty v Praze vedou na Smíchov).

Ale zpět k jádru pudla. Bydlela jsem tehdy v obklíčení sexshopů. No ono mi to nějak nevadilo, ale byly momenty, kdy mi nebylo úplně příjemné někomu do telefonu vysvětlovat, kde bydlím. Obzvlášť v tramvaji v obležení důchodkyň. Zkrátka a dobře jsou chvíle, kdy si i ošlehaný student přijde trochu trapně.

Zdroj: http://www.holmesplacesbc.cz/obrazek/4f2fd1547cb8a/mapy-4f40e6bcc24c4_459x298.jpg

Těch momentů není moc, někdy jste naopak hrdí na to, jak jste si na eskalátoru vystřihli v opilosti úžasný sólíčko s Freddiem Mercurym i s tanečkem, ale občas jsou chvilky opravdové trapnosti.

Zvlášť, když do telefonu vysvětlujete kamarádce „Od metra musíš jít dolů směrem k řece. Na světlech narazíš na sexshop a u něj zahni dolů. Ale pozor! Nesmíš dojít až k řece, tam je totiž ještě jeden sexshop, ale ten je fetiš. Tam bys byla úplně mimo.“ No vážně, dá se tohle popsat s kamennou tváří? Ale jo, jednou, dvakrát, pak vám ale dojde ta absurdita.

Poznáte mě na první pohled

Domlouvala jsem si pracovní rande. Rozhovor s muzikantem. Strašně dlouho jsme hledali termín, kterej by vyhovoval nám oběma. A nakonec se to i podařilo. Ale! Jak se poznáme? Nikdy jsme se neviděli, takže je to trochu komplikované. Nevadí, poradíme si, ne? Prostě mu řeknu, jak vypadám. Tolik lidí po Varech nechodí, aby mě nepoznal. To jsem si aspoň do té doby myslela. Naivka!

„Mám červený vlasy a černou bundu!“ A v rámci sebeznehodnocování dodám „A určitě budu ten nejmenší člověk na Masaryčce.“ (mám jen 162 cm) Pohoda, ne! Vyběhnu ven z redakce a snažím se stát jako malinkatej maják (kterej kontroluje holuby v okolí). Vždycky když čekám, tak si zašpuntím uši a poslouchám mptrojku. A na malou chvilku si užívám svůj vlastní malej vnitřní vesmír.

Během chvilky naprostého povznesení a vychutnávání si prvního sluníčka, můj ne zrovna ostříží zrak zbystří. Proti mně jde holka v černé bundě a s červenejma vlasama. Jako vážně? Je tohle vůbec možný?

Zdroj: http://www.tyden.cz/obrazek/201404/5360f34e2e43e/crop-607531-kafe-2.jpg

Přiznám se, že mi trošku zatrnulo. Naštěstí se pak ukázalo, že jsem stála přesně na muzikantovo straně a opravdu jsem byla jako maják. Nakonec jsme udělali společně úžasnej rozhovor v jediný slušný kavárně v celejch Varech. A ukázalo se, že i kluk může bejt stejně ukecanej jako já. To se mi moc líbí!

Ony se jmenují stejně

Ukazuje se, že práce redaktora v deníku má i své stinné stránky v podobě překlepů, přehmatů a neúmyslných omylů. Ze začátku jsem měla pocit, že kdyby za tyhle boty rozdávali nějakou cenu, tak já vyhraji první místo. Něco jako Zlatou malinu pro novináře.

Jednoho dne se mi podařil husarský kousek. V loketské knihovně se měla pořádat výstava fotografií místní úžasný fotografky V. L. Tak jsem si jako vždycky našla nějaké informace, abych svému čtenáři poskytla aspoň krátké CVčko a taky předchozí úspěchy fotografky. A našla jsem úplně stejnou osobu, která vystudovala AVU a vystavovala už několikrát u nás i ve světě.

Všechno to do sebe DOKONALE zapadalo, až do okamžiku, kdy druhý den jsem se dozvěděla, že jsou dvě. A já je prohodila a úplně promíchala. Jedna je ta naše místní a ta druhá má AVU. Nemusím ani říkat, že jsem si přišla jako totální kretén.

Nakonec jsem byla i na workshopu V. L. a všechno jí vysvětlila a omluvila se za svojí neskonalou blbost. A V. L. mi jen řekla, že jí to pobavilo, a že se nic neděje.

Ale vážně, napadlo by někoho, že jsou dvě a obě dělají do umění? Mě to asi napadnout mělo, ale nenapadlo.

Auto a očkování v jeden rok

První auto je zážitek na celý život. Je to jako vaše první pusa, první rande, první oblíbená knížka, první láska. Zkrátka to prožíváte. A já svoje první auto taky prožívám. Překřtila jsem ho na Mazlíka a místo tankování jezdíme bumbat. Jop, já vím, jsem ŠÍLENÁ. Dokonce se mu omlouvám, když vjedu do díry.

Mazlík je nejen moje první auto, ale i auto mých snů. Od chvíle, co jsem si udělala řidičák, jsem snila o Mini Cooperovi. A to se mi nakonec i splnilo, až na to, že mám Mini One. Je to můj krásnej, úžasnej Mazlík.

Ale proč jsem se o tom tak rozepsala? Mazlík je rok výroby 2004 (já vím, není nejmladší, ale je můj) a když jsem si na klíče od něj dala klíčenku, co jsem si koupila před dvěma lety na Baker Street, tak jsem si všimla, že jsem si na ní nechala i známku z prvního očkování mého psa (Emouška) a najednou to tam bylo. Na známce byl vyražený rok 2004.  Náhoda? Nemyslím si. Rozhodně je to chyba v Matrixu!

Poslední příhoda s Mazlíkem

Pádila jsme na dopravku (rozhodně jsem odmítla vžitou tradici, že si lidé berou den volna, aby si cokoliv v tomhle chaotickym molochovi zařídili) s tím, že si nechám vydat značky na Mazlíka. 

Cestou na magistrát (druhý chrám byrokracie, ten první je pracák), tak jdu kolem stejného Mini jako je můj Mazlík. S jediným nepatrným do očí bijícím rozdílem. Tenhle Mini má červenou střechu. No a světe div se, šel si taky pro značky stejně jako já. Na tom by asi nebylo nic zvláštního, že? Jenže ono to má dohru.

Cestou z práce si takhle jedu, poslouchám si U2 a vychutnávám si každý pohyb volantu. To souznění dvou duší. Přejedu kruháč a najednou proti mně jede ten Mini z rána s tou červenou střechou a v něm sedí plešatej hromotluk. V euforii na něho zamávám a on mi zamávání oplatí. My s Mini si máváme pravidelně. Přiznám se, že mi můj Mazlík sluší víc než hromotlukovi ten jeho, ale plnění si snů se meze nekladou. 

#10 VÝZNAMNÝCH MUŽŮ SVĚTA

 Kdo jsou významní muži? Jak je určit? Jaký zvolit klíč, abychom tam nezařadili tyrany, diktátory nebo genocidní maniaky? Co dělá člověka velkým? Jeho myšlenky, objevy nebo skutky? Nebo je to tohle všechno? Nevím. Prostě jsem si sedla a nechala se nést na vlně asociací. A tady je výsledek.  10 významných mužů „part one.“

Zdroj: https://media.novinky.cz/989/279891-top_foto1-bp9wu.jpg?1357300020

PAN GRAY

Ano, řekla (napsala) jsem Pan Gray. Údajně nejkrásnější muž na světě. Všechny ženy, které ho potkaly nebo o něm jen slyšely, mu hned padly k nohám.

Zdroj: http://media.investicniweb.cz/photos/2013/02/15/67-15603-anonymni-silueta.jpg

JISKRA V POPELU

Jiskra v popelu je příběh o odvaze, o lásce a o síle vzepřít se svému osudu. Plný naděje, zrady, zoufalství, smrti, krve, strachu, horka, bolesti a prachu.

Zdroj: http://img.blesk.cz/img/1/normal620/2579286-img-sabaa-tahirova-jiskra-v-popelu-host-fantasy-v2.jpg?v=2

„Ten zvuk naostřil můj strach, takže se z něj stane tvrdý hrot, který mě bodá do hrudi.“ str. 16

BOUŘKA

Ano, já vím. Jsem hrozná, úchylná, zvrácená a zavrženíhodná, ale já prostě miluju BOUŘKY.

Zdroj:http://1gr.cz/fotky/lidovky/09/053/lnorg/PKS2b3c10_Bourka.JPG

Tu magii okamžiku. Vůni vody ve vzduchu. To jiskření.

DESET KNIŽNÍCH DNÍ "DEN 10... 1 SCHOPNOST"

Tohle byl oříšek. Jedna schopnost. Jenom jedna, ale kterou si vybrat? Dlouho jsem si s tím nevěděla rady, až mi to najednou došlo. Rozsvítila se žárovka „LUMOS.“

Zdroj: http://www.elidoc.gr/sites/default/files/wonderful-old-book-library-wide-high-definition-wallpaper-for-desktop.jpg

DESET KNIŽNÍCH DNÍ "DEN 9... 2 ŽÁNRY"

Na první pohled se to zdálo složité, téměř nemožné, ale nakonec se ukázalo, že je to vlastně úplně jednoduché. V tomhle mám naprosto jasno, vím, co mám ráda.

Zdroj: http://i.huffpost.com/gen/1976688/images/o-BOOK-COFFEE-facebook.jpg

DESET KNIŽNÍCH DNÍ "DEN 8... 3 CITÁTY"

V každé knížce, kterou přečtu, si něco najdu. Dokonce jsem si kvůli tomu pořídila speciální tardisově modrej krásnej bloček, do kterýho si všechno, co se mi líbí, nebo co mě zaujme, zapisuju. 

Citáty, ale i postřehy nebo poznámky jednotlivých postav. Nebo jen blbinky, které mi v hlavě vyvolávají naprosto šílené asociace.

Zdroj: http://humanepursuits.com/wp-content/uploads/2014/06/FreeGreatPicture.com-31480-old-books-and-roses.jpg

DESET KNIŽNÍCH DNÍ "DEN 7... 4 KNIŽNÍ HRDINOVÉ"

Určitě se shodneme na tom, že když vám není hlavní hrdina sympatický a není na něm nic, s čím byste se mohli ztotožnit, tak se ta knížka čte dost špatně. Pak jsou chvíle, kdy je sice hlavní postava na prd, ale je tu vedlejší postavička, na kterou se těšíte každou další stránku víc a víc. 

Zdroj: http://georgicsproject.com/wp-content/uploads/2015/04/Yellow-flowers-on-the-old-book.jpg

Ale tohle není o těch hrozných postavách, ale o těch úžasných hrdinech, se kterými žijete, usínáte a probouzíte se.

DESET KNIŽNÍCH DNÍ "DEN 6.. 5 EMOCÍ"

Emoce, ona šílenost, která zmítá člověkem od věku věků. Emoce, které nás rozesmějí anebo naopak rozpláčou.

Zdroj: http://www.readersdigest.co.uk/sites/default/files/styles/listing_hub_v3/public/homepage-promo/Opened%20book%20on%20shelf%20against%20turquoise%20background.jpg?itok=28aOwd4E

DESET KNIŽNÍCH DNÍ "DEN 5... 6 OBLÍBENÝCH AUTORŮ"

Tohle je trochu náročnější, protože jich mám mnohem víc, ale nakonec jsem to zredukovala na požadovaných šest. Ale byla to neuvěřitelná dřina. Takže to berte jako lehký výtažek z toho, co mě baví a kdo mě jako čtenáře dokázal zaujmout.

Zdroj: http://marketingland.com/wp-content/ml-loads/2014/08/books-library-legal-ss-1920.jpg

DESET KNIŽNÍCH DNÍ "DEN 4... 7 FILMOVÝCH VERZÍ"

Knížka je vždycky nejvíc, ale občas se stane, že vás nezklame ani film na motivy vašeho milovaného díla. Jsou ale tragické výjimky, kdy je film lepší než kniha. Věřte mi! Je to tak! Mluvím z vlastní čtenářsko-divácké zkušenosti. 

Zdroj: http://bookmanager.com/i/1675834/1461435416_Best-Books-To-Get-You-Into-Reading.jpg

DESET KNIŽNÍCH DNÍ "DEN 3... 8 OBÁLEK"

Odjakživa se držím hesla „nesuď knihu podle obalu,“ ale jako každý člověk se občas nechám zajímavou obálkou přesvědčit k hloubavějšímu přístupu k dané knize. A přestože obal není hlavní kritérium pro můj výběr, tak se ukázalo, že i ty moje zamilované, mají kromě úžasného obsahu, taky překrásný obal.

Zdroj: https://cdn.munplanet.com/storage/uploads/52209627db7c13603b000001/topic/topic_image/531743a3db7c1370bb0000f0
/7STACK-OF-BOOKS-facebook.jpg

A kolikrát se stane, že se na knížku podíváte jenom kvůli tomu obalu a pak si domů nesete malej zázrak? Hmmm?

DESET KNIŽNÍCH DNÍ "DEN 2... 9 PLÁNOVANÝCH KNIH"

Na mém TO READ listu je jich mnohem, ale mnohem víc. Přesto tady je devítka těch horkých knížek, které už se třesou a já na ně.

Zdroj: http://www.cbc.ca/books/literature-books-584.jpg